Nejširší moment návštěvnické cesty

Rony Plesl pro SIN Mono no aware (Display) Mono no aware (Sakura) 2025 Tavené sklo, foukané sklo, měď, digitální displej, digitální animace 240 x 139 x 82 cmRony Plesl Uranium Rose 2025 Tavené uranové sklo 200 x 30 x 30 cmJakub Matuška aka Masker Vytáhnem je až nahoru, 2025, 180 x 140 cm Atlas 40+, 2024, 80 x 60 cm Londýnská ulice, 2025, 140 x 180 cm Jednotlivci (Vhledy do toho, jaké je to být součástí včelstva), 2024, 190 x 140 cm Streetview, 2024, 60 x 45 cm Chlapec na chodníku (Teprve na zemi poznáš, co v tobě je), 2024, 160 x 100 cm Technika: akryl na plátněLunchmeat Studio Rusalka. Opera o 3 dějstvích, op. 114 1. dějství: Měsíčku na nebi hlubokém Hudba: Antonín Dvořák Libreto: Jaroslav Kvapil Gabriela Beňačková Česká filharmonie a Václav Neumann ℗ 1982 SUPRAPHON a.s.

V prvním stropním výřezu je zavěšena křišťálová větev s florálním zakončením s názvem Mono no aware symbolizující krásu a pomíjivost zároveň. Na svých koncích nese digitální displeje s animací hyperrealistických až futuristických tropických květů, které alternují skleněné tvarosloví v podobě zamrzlých sakur.

V druhém průřezu dominuje nápadně vizuální skladba nadživotních květů, planých růží s dlouhými stonky a ostrými trny. Jsou vyjádřením věčného cyklu zrodu krásy, jejího postupného chřadnutí a destrukce. Rony Plesl si všímá ikonografie květů a pracuje s asociacemi. Zářivé růže z uranového skla jsou svůdné a hrozivé zároveň.

Ve vlastním prostoru niky se divák potkává s postavami a dějovými motivy, které se mu postupně ukazují po cestě vzhůru. Několik pláten z posledního tvůrčího období Jakuba Matušky aka Maskera je zdánlivě běžnými výjevy ze života člověka, které však autor používá jako vodítka pro asociace s obecně platným přesahem. Jsou uvozeny zářivou lucidní energií vystupující zpoza plochy jako metafyzický rozměr za hranicí běžné zkušenosti, který se snažíme nazřít.

Po vizuální krajině se rozlévá nejznámější árie ze slavné opery Antonína Dvořáka. Magický příběh vyprávějící o velké nenaplněné lásce vodní víly Rusalky k člověku je velkolepým dílem počátku minulého století, jež mistrovsky interpretuje hry vln i odlesku měsíčního svitu na jezerní hladině spolu s neopakovatelným kouzlem pohádkového snu. Konkrétní části libreta, kdy měsíc nahlíží do příbytků lidí, se mimo jiné staly pro Lunchmeat Studio motivem, proč zvolit toto světoznámé hudební dílo pro společný souzvuk ve vrcholu výstavy. Jejich audiovizuální instalace založená na principu online komunikace svým způsobem také nahlíží do soukromí prostřednictvím internetu. Zároveň se jedná o parafrázi filmů Oldřicha Lipského a Jiřího Brdečky, zejména pak Adéla ještě nevečeřela, na které se podílel mimo jiné i Jan Švankmajer.

Grafický design niky je proveden high-tech technologií digitálního tisku Wall-ink.