Čtyřruční klavírní vystoupení v podání Dennise Russella Daviese a Maki Namekawa. Tak jako Smetana ve své hudbě a popisech vyvolává vzpomínky na dávno minulé doby, oživuje mýty a idealizuje historii z pohledu své doby, jsou i tyto vizualizace založené na umělé inteligenci další iterační smyčkou neustálého přetváření a interpretace naší historie a kulturních identit. V klavírní verzi obzvlášť získávají mnohé pasáže nostalgický, křehký charakter, sebevědomá národní hrdost 19. století ustupuje nejistotě, kde vlastně stojíme a jak se chceme jako společnost a jednotlivci v současné době vymezovat.