Ve vlastním prostoru niky se divák potkává s postavami a dějovými motivy, které se mu postupně ukazují po cestě vzhůru. Několik pláten zposledního tvůrčího období Jakuba Matušky aka Maskera je zdánlivě běžnými výjevy ze života člověka, které však autor používá jako vodítka pro asociace sobecně platným přesahem. Jsou uvozeny zářivou lucidní energií vystupující zpoza plochy jako metafyzický rozměr za hranicí běžné zkušenosti, který se snažíme nazřít.