Světová výstava EXPO 1970 byla zahájena 14. března 1970 ve městě Suita v japonské prefektuře Ósaka, přesně před 55 lety. Poprvé v dlouhé historii světových výstav se konala mimo Evropu a Severní Ameriku. Japonsko jakožto hostitelská země stavělo na odiv výsledky svého ekonomického zázraku. Výstavy se do 13. září 1970 účastnilo 77 zemí a prohlédlo si ji přes 64 milionů návštěvníků, což byl dosavadní návštěvnický rekord. Ten překonala až v roce 2010 světová výstava EXPO v Šanghaji, kterou navštívilo dodnes rekordních 73 milionů lidí.
Komerční pavilony na EXPO 1970 zastiňovaly ty národní a celé prostředí evokovalo vědeckofantastický film, jehož se návštěvníci stávali součástí. Svou architekturou k tomu přispěli i japonští architekti jako byl Kenzō Tange a takzvaní Metabolisté, kteří v dočasném prostředí výstavy dostali unikátní příležitost uskutečnit své experimenty na hraně utopie a fantazie. Na výstavě je doplnilo množství technických novinek a audiovizuálních instalací uvnitř jednotlivých pavilonů. Nejznámější dílo, ikonická Sluneční věž od umělce Tara Okamota, se na místě výstavy nachází dodnes a je dominantou Expo'70 Commemorative Parku.
Československá expozice reflektovala umělecké rozvolnění Pražského jara. Pavilon navrhla trojice brněnských architektů – Viktor Rudiš, Vladimír Palla a Aleš Jenček. Prosklená budova umožňovala propojení vnitřního prostoru s venkovním a získala ocenění za architekturu. Jeho autorům nicméně normalizační režim neumožnil vycestovat a dokončený pavilon tak nikdy neviděli. Část původně navržených uměleckých děl nesměla být vystavena a hodnocení ministerstva zahraničí a vládní komise pro výstavnictví označilo po skončení výstavy vedení pavilonu za "centrum protisocialistických živlů." Konstrukce pavilonu ani model instalace se nedochovaly a exponáty se rozprodaly po celém Japonsku.
Československý pavilon navštívilo celkem 10,5 milionu lidí. Po výtvarné stránce se na přípravách výstavy podíleli Karel Malich, Stanislav Kolíbal, Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová. Expozice byla založena na sochařství a sklářství, přičemž některé sochy byly jinotajné. Například socha Hrozba války Vladimíra Janouška byla umístěna tak, že přes ni byl vidět sovětský pavilon. Stanislav Libenský vytvořil skleněnou řeku a v ní šlépěje okovaných vojenských bot. Japonské návštěvníky okouzlila také plastika od Reného Roubíčka nazvaná „Mrak-Voda, zdroj života“. Ta se v roce 2023 vrátila po více než půlstoletí, co pobývala v hotelu v lázeňském městě Kirišima na ostrově Kjúšú, domů do Česka.
U příležitosti pořádání EXPO vznikla série šesti poštovních známek reprezentujících českou historii, řemesla a umění z dílny rytce Karla Vodáka. Jeho známky obdržely od mezinárodní poroty ocenění za nejlepší poštovní známku světové výstavy.
Dosud poslední EXPO 2020, konané od října 2021 do března 2022, hostila Dubaj a navštívilo ho 25 milionů lidí. Letos se mezinárodní půlroční výstava uskuteční opět v Ósace a začne 13. dubna 2025.
Zdroj zprávy: Česká tisková kancelář, vlastní autorské úpravy