Čeští architekti jsou studnicí talentu a kreativity. Otevřená architektonická soutěž je složitější cesta, ale chceme dát příležitost všem, říká generální komisař Soška

Poslední otevřená architektonická soutěž na národní pavilon byla vyhlášena před EXPO 2000, které se konalo v německém Hannoveru. Proč jste se opět rozhodli jít cestou otevřené soutěže? OS: Jsem přesvědčený, že soutěž je základ pro to, abychom našli to nejlepší, co můžeme v Česku nabídnout. Proto jsme se rozhodli jít cestou otevřené anonymní architektonické soutěže, v níž dáváme příležitost všem architektům, ať už mladým či zkušenějším. Jejich anonymizované návrhy posoudí odborná komise, která nebude ovlivněna tím, jaké jméno za konkrétním návrhem stojí. Proto věřím, že zvítězí skutečně takový návrh, který bude naši zemi v Japonsku reprezentovat nejlépe. Navíc taková soutěž tu už nebyla víc než 20 let a byl tu po ní jistý hlad. Proč se pavilony za poslední roky stavěly zejména metodou Design & Build? OS: Metoda Design & Build umožňuje v jedné soutěži vybrat jak kreativní řešení, tak realizátora stavby. Z procesního pohledu je tedy výrazně jednodušší. Nevýhodou tohoto přístupu je však skutečnost, že se zpravidla vybírá z menšího počtu návrhů. My jsme se rozhodli jít cestou složitější, kdy v jedné zakázce vysoutěžíme architektonický návrh a až následně realizátora stavby. Ten se bude soutěžit zhruba kdy? OS: Soutěž by měla začít ke konci tohoto roku, tedy ve čtvrtém kvartálu, jakmile budeme mít stavební povolení a všechnu potřebnou dokumentaci. IK: Vše pak musí být vysoutěženo do dubna příštího roku, kdy by se zároveň mělo začít stavět. Jaká rizika pro vás otevřená architektonická soutěž představuje? IK: Rizika jsou spojená s absolutní transparentností. Porota návrhy posuzuje anonymně, takže nevybírá jméno architekta nebo týmu, který bude na projektu dělat. Je možné, že si se zadavatelem zakázky nemusí sednout lidsky. Soutěž také může vyhrát nějaký neznámý ateliér (to ale nemusí být nutně na škodu), který zakázku bude brát hlavně jako svoji propagaci. Na druhou stranu výběr super známého ateliéru negarantuje 100% nasazení. Ateliér může v mezičase dostat větší zakázku, něco zajímavějšího. Co to naopak může přinést? IK: Hlavní výhodou je absolutní transparentnost procesu. Jak porota, tak ani vyhlašovatel neví, kdo za návrhy stojí. Vybírá se jak architektonické řešení pavilonu, tak koncept, jak to bude celé fungovat. Pokud vyhlašovatel do soutěže vybere například čtyři architekty a kreativce na základě portfolií, neskutečně tím omezí svůj pohled na celou věc. V otevřené architektonické soutěži může přijít tým s nějakým naprosto skvělým návrhem, který nikoho na straně zadavatele nenapadl. To je vedle transparentnosti ta největší přidaná hodnota otevřené architektonické soutěže. Architekti věnují svůj čas a kapacity velmi náročnému návrhu s nejistým výsledkem. Proč by se měli pokusit národní pavilon na EXPO navrhnout? OS: Myslím si, že je to neuvěřitelně prestižní projekt. My jako Česká republika se budeme účastnit světové výstavy EXPO v Japonsku, které je třetí nejvýznamnější ekonomikou světa. V Japonsku má Česko velmi dobrou značku a Japonci mají o Češích velmi dobré povědomí. Máme obrovskou příležitost ukázat, že kvalitní architektura se u nás nedělala jen na začátku 20. století, kdy čeští architekti patřili v Japonsku mezi ty nejvyhlášenější. Jsem přesvědčen, že česká škola architektury má světu stále co ukázat a Japonci tomu poměrně hodně věří. Proto nám pořadatelé přidělili jeden z nejlepších pozemků, který se nachází v samotném centru dění a tam budeme mít opravdu jistotu, že náš pavilon nepřehlédnou. Co může přinést architektům umístění v TOP 3? OS: Tři první získají finanční ocenění. Za první místo 500 tisíc korun, za druhé 400 tisíc korun a za třetí 200 tisíc korun. Na speciální odměny je pak vyčleněná částka 100 tisíc korun. S jedním z oceněných projektů bude podepsána smlouva na realizaci projektové dokumentace, což je významná zakázka. Dále je to určitě šance ukázat se světu. V Dubaji (EXPO 2020) pavilony realizovali takoví architekti, jako například Norman Foster nebo Santiago Calatrava; dominantou EXPO 2025, které se bude konat v japonské Ósace, pak bude největší dřevostavba světa z pera japonského architekta Sou Fujimota. A být v takové vyhlášené společnosti je velice prestižní záležitost. Pokud je navíc pavilon oceněn některou z cen, znamená to pro jeho autory zajímavou mezinárodní pozornost. IK: Zástupci všech týmů, kteří odevzdají soutěžní návrh, budou navíc pozváni na slavnostní vyhlášení. Chceme tím všem poděkovat za jejich obrovské nasazení a čas, který přípravě věnovali, byť třeba nevyhrají. Tento slavnostní večer se bude konat ve stylovém prostoru, který se k této příležitosti skvěle hodí – Centru Architektury a Městského Plánování – CAMP. OS: Přesně tak. Uvědomujeme si, že za každým návrhem jsou desítky hodin tvrdé práce, proto to slavnostní vyhlášení pro všechny. Očekáváme zhruba 200 hostů včetně politických, byznysových a kulturních špiček země. Týmy budou mít zároveň jedinečnou příležitost potkat zástupce poroty. Do budoucna bychom také rádi návrhy vystavili například v Národní galerii, aby byly k dispozici po nějakou dobu i pro širokou veřejnost. Skutečně si vážíme každého přihlášeného týmu a návrhu.

Chodí k architektonické soutěži hodně dotazů? Co týmy nejvíce zajímá? IK: Soutěžní podmínky jsou jednoduché, a to nabízí architektům hodně volnosti. V lhůtě pro podávání dotazů chodilo 5-10 dotazů za týden. Architekty zajímají formality k odevzdání a zajištění podkladů. Chodí také ujišťovací dotazy typu, zda mohou zmenšit nebo zvětšit nějakou plochu. Řada věcí v zadání je pouze formou doporučení – to znamená, že nikdo nebude poškozen, pokud udělá například menší výstavní prostor a dobře vysvětlí a zdůvodní proč. Je to pochopitelné, že se ptají a že je to zajímá. Pokud bychom navrhovali třeba školu, tak učebnu zmenšit nejde (například z důvodu nejrůznějších norem). Tady hledáme to nejlepší a nejkreativnější – hledáme tým architektů a kreativců, kteří představí určitý koncept, se kterým se Česko v Ósace bude prezentovat. OS: Při přípravě zadání jsme minimalizovali diskvalifikační kritéria, protože jsme chtěli být maximálně otevření. Těmi kritérii je pozdní odevzdání, absence licence na výkon činnosti architekta a odhalení identifikace (návrh nebude anonymní). Kolik návrhů očekáváte, že se sejde? IK: Největší architektonická soutěž v Česku byla soutěž na Národní knihovnu, kdy přišlo přes 400 návrhů. Bylo to ale v době (tedy v letech 2006-2007), kdy se konala jedna soutěž za dlouhou dobu. Když bylo 5-6 menších soutěží za rok, bylo to dobré. V současné době se v tuzemsku koná 50-60 otevřených soutěží do roka. Proto je 10-15 podaných návrhů možné považovat za úspěšnou soutěž. Proč jsme se jako Česko opět vrátili k architektonicko-designérské soutěži? Jak by s tím ti, co se chtějí hlásit, měli popasovat? IK: Architekti si mají vytvořit svůj tým, se kterým chtějí dokončit pavilon (vyjma stavebních prací, které se musí v tomto případě soutěžit samostatně). Všechno, co se týká vizuálu, by mělo být pod jedním rukopisem, pod rukopisem jednoho z týmů, aby se nestalo, že se vysoutěží architektura, pak by se soutěžil někdo další, kdo bude dělat grafiku nebo koncept. Chceme zabránit situaci, že jednotlivé kreativní profese se mezi sebou budou dohadovat a nebude to ladit. Všechno by proto mělo být pod jedním týmem. Základem týmu může být architekt, který osloví designéry a kreativce, nebo to klidně může být naopak, tedy tak, že kreativec najde pro svůj návrh určitého architekta. Týmy mají být rozmanité, podobně rozmanitá je i odborná porota.** Podle jakého klíče jste ji vybírali? IK: Jednak jsme chtěli, aby nebyla čitelná na první dobrou (tj. aby nebylo jasné, jaký návrh podat, aby určitý tým vyhrál). Dalším bodem pak byla jistá zkušenost s předmětem soutěže a v neposlední řadě také to, že se jedná o uznávané osobnosti. Všichni porotci jsou velcí profesionálové, proto očekáváme velice zajímavou diskuzi. OS: Chtěli jsme také, aby v porotě zasedli lidé, kteří mají zkušenosti a renomé na mezinárodní úrovni. Kdy bude jasné, jaký návrh se v japonské Ósace skutečně postaví? IK: Koncem března. Jednání o realizaci (tzv. jednací řízení bez uveřejnění) zahájíme po vyhlášení výsledků. Jednat budeme nejprve s výhercem architektonické soutěže a doufáme, že se vzájemně domluvíme na spolupráci a realizaci. Co byste vzkázali architektům na závěr? OS: Čeští architekti disponují skvělou zásobárnou talentu a kreativity, což je ostatně téma české účasti (Talent a kreativita pro život, pozn. red.). O tom jsem přesvědčen. A věřím, že ten svůj talent a kreativitu nechají rozvinout tak, že v Japonsku budeme moci ukázat to nejlepší, co naše země aktuálně nabízí. Zároveň věřím, že v Japonsku opět ukážeme, že Česko patří mezi světovou špičku. IK: EXPO pro architektonickou obec představuje významnou akci mezinárodního charakteru. Představuje možnost etablovat českou architekturu do zahraničí. Je to unikátní příležitost i pro menší česká studia podílet se na realizaci stavby na druhém konci světa. Čeští architekti v Japonsku mají historicky dobré jméno a nyní se nabízí skvělá příležitost na to navázat a být součástí velkého světa. Ano, bude to náročné. Čas je limitovaný, stavba bude mít svá pravidla hry. Ale věřím, že ta výzva stojí za to a můžeme být opět součástí velkého světa. OS: A proto se přihlaste.

** V porotě zasedne česko-britská architektka a designérka Eva Jiřičná, kterou si porota na svém ustavujícím zasedání zvolila za svou předsedkyni, partner celosvětově známého architektonického studia Kengo Kuma and Associates Balazs Bognar, světově uznávaný automobilový šéfdesignér Jozef Kabaň, předseda České komory architektů Jan Kasl, architekta Markéta Smrčková, která má zkušenosti s realizací návrhů v zahraničí, viceprezident Svazu průmyslu a obchodu Radek Špicar a generální komisař české účasti Ondřej Soška. V případě nemožnosti vykonávat funkci porotce má porota své náhradníky, kteří zároveň fungují jako odborní poradci. Jsou jimi děkan Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci Osamu Okamura, česko-dánská architektka Kristina Magasaniková, popularizátor architektury Adam Gebrian, zkušený specialista marketingové komunikace Aleš Kysela, předseda Asociace průmyslového designu Martin Wichterle a radní České televize René Kühn.